o projektu

 

Rezidenční dům Bořivojova se skládá celkem ze sedmi podlaží a nabízí k prodeji celkem 20 bytových jednotek, 4 komerční prostory v přízemí a 2 ateliéry v nejvyšším patře. Bytové jednotky představují ideální investiční příležitostí k okamžitému pronájmu, jsou kompletně zařízené nábytkem. Vrchní patra nabízí lákavý výhled na historické centrum Prahy.

Historie domu na pražském Žižkově sahá až do poloviny 19. století, kdy v oficiální architektuře převažuje sice opakování historických schémat, avšak s novými obsahy, které byly již ovlivněny nástupem nových stavebních typů, jako jsou školy, banky, sokolovny, divadla, apod.

Praha, podobně jako Paříž, Vídeň či Budapešť, vymezená hradbami, se po jejich zboření několikanásobně rozrůstala. Zbouráním karlovských hradeb znamenalo, že doposud oddělená sousední předměstí srostla s Prahou – především Karlín, Žižkov a Vinohrady. V roce 1889 se Žižkov stal prvním elektrifikovaným předměstím v pražské aglomeraci, postavil si vlastní elektrárnu a od roku 1891 osvětloval i své hlavní ulice. Rozvoj průmyslu, peněžnictví i kultury, rostoucí počet obyvatelstva si vyžádalo velké množství novostaveb příslušného určení.

Ke stávajícím „neo-slohům“ přibyla neorenesance a po roce 1880 i neobaroko. Architektonickým projevem doby se stal historismus spojený s eklekticismem, což znamená vybírání a napodobování tvarových a dekorativních prvků různých slohů, snaží se vylepšit krásu forem i tvarů, přičemž usiluje o representativnost, dekorativnost a přepych.

Uprostřed dynamické doby byl kladen důraz na životní prostředí, pražské stavitelství uplatňovalo nové stavební konstrukce a materiály založené na využití kujného železa, betonu, litiny, oceli a skla. Vliv eklekticismu působil přívětivě, optimisticky, zdobně, všestranně funguje i dodnes svým sjednocujícím viděním. Zatímco starší architektura většinou jasně vymezovala a oddělovala vnitřní a vnější prostor stavby, moderní architektura 20. století často usiluje o vzájemné prolínání prostorů.

Reprezentačně pojatá schodiště, fasády v libovolném historickém slohu s arkýřky, s nárožními věžicemi, kupolemi, jehlanci či kužely působí navenek monumentálně, uvnitř jsou však dispozičně funkční a praktické.

Rezidenční dům Bořivojova splňuje veškeré prvky této doby, představuje dokonalou prezentaci historického významu, kdy se rozvíjel spolkový a kulturní život, ustavují se spolky pěvecké, divadelní, čtenářské besedy, tělocvičné jednoty, především sokolské. V těchto letech také komponuje Bedřich Smetana své opery, který se za svého života stal předním reprezentantem české hudby a národní kultury vůbec.  Národ dvakrát po sobě pořádá velkolepou sbírku na výstavbu Národního divadla a po zhoubném požáru na jeho obnovu. Je to doba vysokého národního uvědomění a obětavého vlastenectví, významná epocha v historii národa.